S prázdnou kapsou

29.11.2012 19:40

 



Valy   -  Slatiňany       2:0 (1:0) 

Rozhodčí : hlavní Horníček,asistenti Svoboda a Vaněk
Žluté karty : 3:4 (Zdražil,Málek,Kořínek,Bř.Jeřábek)
Červené karty : 0:1 (84.min.Kollert) 
Diváků : asi 80,z toho minimálně 20 ze Slatiňan
Sestava : Dvořák – Málek,Bř.Jeřábek,Myška (55.min.Vaculka),Kovařík (80.min.Kudyn) - Zdražil,Trňák, Ficek,Opavský (72.min.Kollert),Dostál (64.min.Sokol) – Kořínek.   

Ve veledůležitém zápase o záchranu a zároveň o 6 bodů jsme nastoupili s 5 člennou záložní řadou a pouze s jedním útočníkem. Výsledkem tohoto uskupení bylo,že do naší základní sestavy se poměrně překvapivě nevešel náš nejlepší jarní střelec Vaculka. Remízu z tohoto utkání bychom totiž asi brali,protože by nám zaručila 2 kola před koncem neztenčený náskok 4 bodů před Valy a to by už bylo velmi nadějné. V první půlhodině se zdálo,že by nám tato taktika v utkání mohla vyjít. I když naše hra nebyla bůhvíjaká,přece jen jsme si vytvořili mírnou územní převahu. Domácí celek jsme drželi poměrně daleko od Dvořákovy brány. Jenže naše kombinace bohužel končily před velkým vápnem,o střelbu se pokoušel prakticky jen Trňák (a to ještě jen občas - možná ve 4 případech) a navíc jeho střely byly nepřesné či nedostatečně prudké. Jinak jsme byli vepředu imunní. Nepřesná byla i řada našich přihrávek,ale Valy jsme dlouho drželi bez problémů většinou na jejich půlce.  Domácí se tak museli uchylovat pouze k dlouhým nakopávaným balónům,ale s nimi si naši beci bez problémů poradili, protože většinou jim scházela přesnost a správná délka. A tak první půlhodina proběhla prakticky bez šancí. První nebezpečněji vypadající ránu na bránu vyslali domácí – bylo to ve 29.minutě,ale Dvořák si s přízemní střelou z 20 metrů ke své pravé tyči poradil. Ve 31.minutě naši reklamovali ofsajd,ale zbytečně,protože hra pokračovala dál. Na Dvořáka tak běžel osamocený útočník Valů,ale náš gólman se mu vrhl pod nohy a tutovku zlikvidoval! Jenže ve 34.minutě stejně padl první gól do naší sítě. Zhruba z 20 metrů vypálil domácí záložník,kterému nechali volnou dráhu a čas na střelku minimálně 4 naši okolostojící hráči (!!!) a rána skončila přesně pod břevnem – 1:0. To byla voda na mln Valů – do poločasu už kontrolovali jejich hráči výsledek a poměrně bez problémů se jim to podařilo. A ani k tomu už nemuseli vynaložit moc úsilí….
Po změně stran logicky musela přijít v našem rozestavení změna. Hned od 46.minuty jsme začali hrát na dva útočníky, když dopředu se ke Kořínkovi vysunul Ficek. Tento krok byl pochopitelný,protože už jsme nemohli nic ztratit,ale jen získat. Výsledkem bylo to,že se začalo hrát téměř neustále na půlce domácích. Jenže platilo téměř nachlup to,co v první půli. Do šancí jsme se kombinací moc nedostávali a důrazná a hlavně přesná střelba chyběla prakticky vůbec. Ale něco přece jen přišlo. V 57.minutě se kličkou ve vápně uvolnil Kořínek,vypálil,ale brankář soupeře jeho ránu stačil vyrazit na roh. V ještě větší šanci se Kořínek ocitl v 64.minutě. Po dobré kombinační akci našich se dostal sám před gólmana,jenže z 10 metrů trefil ve vyložené šanci jen boční síť! Domácí v tomto údobí zápasu jen zodpovědně bránili a především nikam nespěchali,protože s vedením o jeden gól byli vrchovat
ě spokojeni a stačilo jim. Hra byla rozkouskovaná a moc ke koukání nebyla. S postupujícím časem také pomalu vzrůstala nervozita na hřišti i v hledišti,protože stále nebylo nic rozhodnuto. Přispěli k ní trochu i všichni 3 sudí,kteří poměrně dost chybovali – bohužel většinou v náš neprospěch….. Ale po velmi nečekané (a i podivně vysoké) výhře Valů před týdnem na hřišti favorita v Srchu asi nebylo divu. Definitivně se zápas rozhodl v 80.minutě,kdy po snad prvním rohovém kopu domácích ve druhé půli se míč odrazil na velké vápno,odkud  nepříliš prudce a ještě dost z úhlu vystřelil po zemi jeden z valských hráčů a míč skončil k překvapení všech aktérů u Dvořákovy pravé tyče v naší síti – 2:0. Naši sice reklamovali ofsajd jednoho z útočníků soupeře,který za našimi beky bránil ve výhledu Dvořákovi, ale naše intervence u hlavního sudího i jeho asistenta byly naprosto marné – 2:0. V tomto momentu už bylo o osudu zápasu prakticky rozhodnuto. Protože v zázračný obrat,který se nám povedl proti tomuto soupeři na podzim (z 1:4 na 5:4) už jednak asi nikdo nevěřil a jednak jsme k tomu měli jen 10 minut…. Přesto se v poslední desetiminutovce udály ještě dva zajímavé a podstatné momenty. Nejprve v 84.minutě po nepřehledné situaci a v přerušené hře na půlce hřiště udeřil domácí hráč Kollerta,ten mu to strčením oplatil a všichni čekali, že půjdou ven (po zásluze) oba. Jenže k překvapení všech v této minutě hlavní sudí vyloučil na pokyn asistenta jen našeho hráče…..  Dvě minuty před koncem ještě odvážně přes 3 hráče pronikl s míčem u nohy až do vápna Trňák, dostal se až těsně před gólmana,jenže z malého vápna přestřelil bránu! A to byl definitivní konec našich nadějí. Z Valů tak jedeme s prázdnou a soupeř se na nás už dotáhl na rozdíl jednoho bodu. Ještě štěstí,že alespoň Morašice vysoko prohrály ve Starém Hradišti,a tak stále zůstáváme třetí od konce - na příčce,která by nám zaručovala alespoň baráž o záchranu bez přímého sestupu. Máme tedy stále vše ve vlastních rukou,či lépe řečeno nohou a hlavách. Ale nyní musíme porazit doma Dolní Újezd a doufat,že naši pronásledovatelé něco ztratí. A pak asi ještě budeme muset v posledním kole ještě něco přivézt ze hřiště dosud vedoucích Moravan….  Věru těžký úděl,ale ne nesplnitelný. Naděje stále žije – a dokud je,stojí za to o ní bojovat.