K bodu bylo blízko

29.11.2012 19:37



 Letohrad B   -   Slatiňany       2:1 (0:0) 

Rozhodčí : hlavní Kylar,asistenti Pavlas a Jelínek 
Branka : Kudyn 
Žluté karty : 5:2 (Kořínek,Vaculka)
Diváků : asi 20
Sestava : Borek - Kollert,Jeřábek,Kudyn,Jandík (70.min.Koblasa) - Kořínek,Trňák,Sokol,Kovařík - Vaculka,Hlušička (76.min.Dvořák).   

Podruhé na jaře venku - opět na umělé trávě a znovu proti rezervě třetiligového týmu – tak jsme nastoupili v netradičním nedělním dopoledním termínu. A k tomu nám chyběla řada hráčů – oproti minulému týdnu z vítězné sestavy chybělo z nejrůznějších důvodů dokonce 6 fotbalistů……A tak přímo do základu šli kmenoví hráči béčka Jandík a Hlušička (a zejména první jmenovaný si vedl na hřišti velmi dobře),na lavičce byl připraven další „béčkař“  Dvořák a spolu s ním 3 dorostenci… Takže před námi byla nelehká úloha zisku nějakého toho bodu zvenku (pokud by se nám to podařilo,bylo by to v letošní mistrovské sezóně na cizím hřišti úplně poprvé….). Utkání začalo podle předpokladů – náporem domácích. Jenže byl bezzubý,bez nápadu a nám se vcelku bez problémů dařilo soupeře držet na uzdě. Jedinou výjimkou byla situace ze 3.minuty,kdy musel Borek vyrážet zpod břevna nebezpečnou hlavičku domácího hráče. Postupně jsme se začali osmělovat,ale i naše umění končilo ještě před vápnem soupeře. Takže se hrálo prakticky bez šancí – střelu Sokola z 35 metrů do toho počítat nemůžeme,protože ač byla přesná,z takové dálky neměla razanci a domácí gólman si s ní proto v 10.minutě bez problémů poradil. Mnohem více starostí měl domácí brankář ve 32.minutě,kdy pálil prudce z hranice velkého vápna Vaculka a jeho tečovaná rána zazvonila na břevno domácí brány! To byla největší příležitost první půle na obou stranách. Jinak se hrálo jen od vápna k vápnu,což nám vyhovovalo,a tak do kabin jsme šli v tom dešti,chladu a větru k poločasové pauze poměrně spokojeně. 
Druhou půli však domácí začali mnohem lépe,zřejmě dostali v kabině od trenéra „sodu“. Zatlačili náš celek do defenzívy a protože nám se po odkopech beků (na rozdíl od poločasu prvního) nedařilo vepředu udržet balón,hrálo se převážně na naší polovině hřiště. V 59.minutě při nás stáli všichni svatí,respektive projevilo se neumění domácího útočníka. Po přízemní ráně záložníka domácích,která břinkla do tyče Borkovy svatyně,se míč odrazil na malé vápno před úplně volného útočníka letohradské rezervy. Na něj zívala prázdná brána a okolo něj v okruhu 2 metrů nikdo nebyl. On však dokázal téměř nemožné – z malého vápna neuvěřitelně překopl prázdnou bránu! A vzápětí přišel trest. Za dvě minuty se potvrdilo staré známé přísloví „nedáš-dostaneš“. Je zřejmě stále platné. Naši měli v 61.minutě výhodu trestného kopu zhruba ze středového kruhu. Míč zahrál Sokol tak šikovně,že ten se dostal až ke Kudynovi,který se ve skrumáži ve vápně domácích zorientoval nejlépe a poslal míč za záda soupeřova gólmana – 0:1. Pro domácí sprcha,pro nás naopak logicky pořádné povzbuzení. Jenže z vedení jsme se neradovali dlouho – přesněji řečeno asi 8 minut. V 69.minutě totiž přišla další standardní situace – tentokrát na druhé straně a z ní se zrodilo vyrovnání. Trestný kop domácího hráče ze středového kruhu nadzvedl některý z vyskakujících hráčů těsně před naším velkým vápnem,míč se dostal za naši obranu,kam si naběhl domácí hráč a  nikým neatakován vyrovnal na 1:1. To zase povzbudilo domácí tým a v závěru se snažil strhnout vedení na svou stranu. Asi dvakrát jim pomohl hlavní sudí (v první půli pískal lépe,po změně stran už moc ne),který nejprve otočil faul na Sokola proti nám a chvíli poté nařídil proti našemu týmu trestňák z velkého vápna za teatrální pád útočníka,který už nemohl dostihnout míč,a tak se skácel. Sudí pískl faul… Naštěstí trestňák z této nebezpečné vzdálenosti domácí nevyužili. Jenže přišla 83.minuta a v ní definitivní rozuzlení. Po dalším trestném kopu z 35 metrů naši hráči nechali uvnitř vápna úplně volného hráče,kolem kterého široko daleko nikdo nebyl  (!!) a vymstilo se nám to. Zhruba z úrovně desítky se jeho hlavička chytat nedala – 2:1. A to ještě v 87.minutě Borek chytil jistý gól po individuálním průniku domácího hráče do našeho vápna. Ale to už stejně nic neřešilo (snad jen výši prohry),protože naši se už k vážnějšímu ohrožení soupeřovy brány nedostali. Z velmi nadějně se vyvíjejícího zápasu tak nakonec nemáme nic – ani vrabce v hrsti ani holuba na střeše. K prvnímu bodu z cizích hřišť v letošní sezóně však bylo docela blízko…. A naděje na záchranu se nám opět trochu vzdálila